Přepínací knoflík multimetru NTL P3210-1P
Před nedávnem jsme se zabývali přidáním vypínače do školního multimetru NTL P3210-1P, dnes se podíváme na jeho další nedostatek – přepínací knoflík měřicích rozsahů. Možná se to bude zdát zvláštní: v minulém článku jsme tento žákovský ručkový přístroj docela chválili, a přesto teď přicházíme už s druhým textem o tom, jak ho „upgradovat“.
Bohužel tady platí ono známé rčení, že ďábel se skrývá v detailu. Samotný přístroj je totiž opravdu dobrý – spolehlivý a robustní pracant, a to jak po konstrukční, tak po elektronické stránce. O to víc zamrzí, že elektronická část zbytečně vybíjí baterii kvůli chybějícímu vypínači (viz předchozí článek Vypínač pro multimetr NTL P3210-1P) a mechanické provedení, jinak docela festovní, kazí uvolňující se a „upadávající“ knoflík přepínače rozsahů.
Nepříjemné je, že když knoflík přepínače zůstane obsluze v ruce, většinou už netušíme, v jaké poloze přepínač vlastně byl. Zpětné nasazení knoflíku se tak mění v malou detektivku. Na některých přístrojích naštěstí najdeme na ose alespoň značku fixem, která zřejmě sloužila při montáži. Někdy ale bohužel civíme na úplně čistou osu.
Pak nezbývá než zkusit metodu pokus–omyl. Nastavíme přepínač tak, aby zářez na ose směřoval k rozsahu 3 V, a lehkým ťuknutím změříme třeba AA baterii. Pokud jsme se trefili, uvidíme přibližně 1,5 V (rafička zhruba v polovině rozsahu). Když máme smůlu a skončíme na proudovém rozsahu na druhé straně, rafička vystřelí na doraz – a ještě o kus dál… Naštěstí robustní konstrukce přístroje tohle krátkodobé přetížení většinou přežije bez újmy. Přepínač tedy otočíme o 180° a zkusíme to znovu. Jakmile najdeme napěťový rozsah, jehož hodnotu dokážeme rozumně ověřit, máme vyhráno a knoflík můžeme vrátit zpět.
Proč tohle vůbec řešit?
Problém je v tom, že vícepolohový přepínač má drážkovanou osu (tzv. tisícihran), ale knoflík nasazený od výrobce je určený pro hladkou osu a zajišťuje se červíkem. To už samo o sobě zavání průšvihem. Červík se totiž opře jen o některou hranu drážkování a chvíli to drží. Jenže hliníková osa se tímhle bodovým tlakem poměrně rychle omačká a knoflík se začne uvolňovat. Pak už je jen otázkou času, kdy buď přeskočí přes ohlazený výstupek, nebo se uvolní natolik, že jde jednoduše stáhnout z osy.
Nestačí to prostě pořádně dotáhnout?
Tady je dobré odolat prvnímu impulzu a nezačít červík utahovat „na krev“, aby se do osy pořádně zakousl. Může se zdát lákavé nechat ho vymačkat si vlastní drážku nebo si „pomoci“ rozdrcením některé hrany tisícihranu. U staršího typu knoflíku to ale obvykle dopadne přesně tak, jak ukazuje obrázek č. 1.
Přepínací knoflík je plastový a jeho vnitřní část je od vnějšího pláště oddělena mezerou – přesně v místě, kde se při větším utažení červíku ochotně roztrhne. Pokud se náhodou neroztrhne, přijde na řadu druhý scénář: stržení závitu pro červík v plastu. V obou případech máme během chvilky „vyděláno“!
Jako jedna z možností opravy se nabízí knoflík poslepovat a mezeru mezi pláštěm a aretačním kroužkem vyplnit epoxidovým lepidlem, které zabrání roztržení. Má to ale jeden háček – lepidlo nesmí zatéct k červíku. Je tedy potřeba kolem něj vytvořit jakousi hráz, která zabrání zalití závitu. Posloužit mohou třeba dvě seříznuté špejle nebo párátka – takové malé „ztracené bednění“.
Natlačit hustší epoxid do úzké mezery ale není zrovna radost. Je to upatlaná a dost nevděčná práce. Možná by si s tím lépe poradili příznivci tavné pistole, ale ani to není úplně výhra.
Zdá se, že k praskání knoflíků docházelo poměrně často, protože výrobce u novějších přístrojů přešel na jiný typ – s kovovou utahovací částí (viz obrázek č. 2). Tím sice odpadá problém s praskajícím plastovým kroužkem, ale přibývá jiný: tentokrát může prasknout samotný červík.
zároveň na ose přepínače vidíme montážní značku fixem
Zatímco u starší verze byl červík robustnější a utahoval se imbusem, tady je menší a má klasickou drážku na šroubovák. Stačí trochu víc zabrat a část červíku se v místě drážky ulomí. A aby toho nebylo málo – ani tenhle „vylepšený“ knoflík na drážkované ose stejně moc nedrží a vesele spadává stejně jako ten předchozí typ.
Proč to ale utahovat tak brutálně „na krev“?
Pořád tu ale zůstává viset ve vzduchu jedna otázka: Proč výrobce na drážkovanou osu vůbec nasazuje knoflíky určené pro hladkou osu? U starších zelených verzí by se to ještě dalo svést na doprodej starých zásob z doby, kdy možná byla osa opravdu hladká. Ale proč stejné řešení použít i u novějších knoflíků (černých se žlutou čepičkou) s kovovým vnitřkem? To zůstává tak trochu záhadou!
Přitom by stačilo tak málo…
Použitý přepínač má zcela standardní drážkovanou osu o průměru 6 mm, na kterou existuje hromada běžných knoflíků. A co je nejlepší – stojí pár korun. Dokonce se dá říct, že správný knoflík pro drážkovanou osu bývá levnější než ten s červíkem.
Že to funguje, ukazuje obrázek č. 3. Na multimetr jsme jen zkusmo nasadili první knoflík, který jsme našli v „bastlířském“ šuplíku – a světe div se, ono to drží.
Je pravda, že tenhle knoflík má menší průměr pro úchop, ale jak už padlo – byl to prostě první kousek, který jsme v šuplíku našli 😊. Na trhu je ale spousta jiných, možná i praktičtějších variant. Několik z nich pro inspiraci ukazujeme na obrázku č. 4.
Pokud vám žádný z nabízených knoflíků nepadne do oka – a přiznejme si, ne každý je zrovna krasavec – můžete se poohlédnout jinde, nebo se pustit do trochu dobrodružnější varianty: vestavby drážkového knoflíku do původního zeleného.
Úprava původního knoflíku
Námi navrhovaná úprava se ale hodí spíš pro pár kusů než pro celou školní flotilu (řekněme 10–20 přístrojů). Princip spočívá v tom, že zbytek původního knoflíku „naroubujeme“ na nový, určený pro drážkovanou osu. V zubařské terminologii bychom tomu klidně mohli říkat nasazení korunky na zbytek zubu. A bohužel – pracnost tomu bude dost odpovídat. 😕
Začneme s roztrženým původním knoflíkem (viz obr. 1). Je potřeba kompletně odstranit jeho vnitřek a nechat si jen obvodový plášť. Pokud knoflík není úplně na padrť, ale jen naprasklý (jako na obr. 3), dá se vnitřní aretační kroužek odvrtat vrtákem o průměru alespoň 10 mm. Samozřejmě nesmíme zapomenout před vrtáním úplně vyšroubovat aretační červík!
Je-li vnitřní část už roztržená, nezbývá než ji odbrousit – třeba pomocí gravírovací brusky.
S trochou šikovnosti (a trochou štěstí) bychom se měli dopracovat k výsledku připomínajícímu „zubní korunku“, jak ukazuje obrázek č. 5. Esteticky to sice není žádná sláva, ale dobrou zprávou je, že to stejně nikdo neuvidí.
Na obrázku č. 5 také vidíme, že jsme mírně upravili knoflík určený pro drážkovanou osu – na jeho špičce jsme odbrousili část červeného ukazatele. Díky tomu bylo možné knoflík přesně vystředit a vsadit do vybroušeného původního zeleného knoflíku. Ten jsme si předem oblepili papírovou zakrývací páskou, abychom ho při „dolování“ vnitřku nepoškodili.
Na okraji původního knoflíku jsme pak otvor lehce rozšířili, aby do něj vnitřní knoflík zapadl co největší svou rozšířenou částí.
Teď už zbývá jen obě části spojit. Vnitřní knoflík je zejména v horní části menší, takže je vhodné tento prostor důkladně vyplnit. Můžeme použít pěnivá lepidla na plasty, hustší epoxid (kterým je dobré knoflík před vložením silně potřít), nebo také tavnou pistoli. Ať už zvolíme jakoukoliv metodu, výsledkem by měl být stav odpovídající obrázku č. 6.
Na obráku je vidět, že nejširší část vnitřního knoflíku může klidně asi o 1 mm přesahovat původní knoflík – alespoň tak lépe utěsní případné vytlačené lepidlo. V této fázi je vhodné obě části zafixovat svěrkou, případně alespoň zatížit, aby se vlivem tlaku lepidla neposunuly.
Po vytvrzení lepidla je hotovo. Odloupneme krycí pásku, která nám pomohla nejen chránit povrch při mechanickém opracování, ale zároveň utěsnila otvor po červíku, kudy by mohlo lepidlo unikat.
Následným nasazením upraveného knoflíku na správnou polohu drážkované osy přepínače celá úprava končí. Obrázek č. 7 pak ukazuje pohled na opravený (či spíše upravený) multimetr se zeleným celoplastovým knoflíkem první generace.
Výše popsaná úprava by byla teoreticky možná i u knoflíku druhé generace, tedy toho s mosazným kroužkem, ale v takovém případě by byla výrazně pracnější a obecně ji už nelze příliš doporučit.
Závěr
Zde popsaná metoda úpravy knoflíku je realizovatelná u první verze přístroje NTL P3210-1P a dá se v domácích či školních podmínkách celkem dobře zvládnout – i když jde v podstatě jen o nouzové řešení pro jedince se silnějšími sklony k bastlení (nebo lehkému masochismu).
Obecně je ale mnohem rozumnější a jednodušší volbou opačný postup: Nic neupravovat a pořídit nové knoflíky určené pro drážkované osy 6 mm a původní knoflíky na multimetrech jednoduše preventivně vyměnit. Je to rychlé, překvapivě levné – cena nového knoflíku se pohybuje v řádu korun až desetikoruny – a u přístroje, jehož účetní hodnota je kolem šesti tisíc, se to rozhodně vyplatí.
Přístroj tím získá neocenitelnou spolehlivost, kterou ocení každý, kdo se ještě pokouší o školní adrenalinový sport zvaný „žákovské experimentování“. Jistota, že podezřelé naměřené hodnoty nejsou jen důsledkem posunutého knoflíku, je k nezaplacení. Stejně tak odpadne snaha uklidňovat rozhýkané studenty, kteří drží v ruce uvolněný knoflík, i marné pokusy zabránit dalším „exotům“, aby je okamžitě napodobili.
A přesně to jsou ty situace, kdy se učitel rozhodne upravit jakékoliv školní zařízení – klidně i za cenu vlastních nákladů. 😉