Jak psát protokol


Protokol - prohlédně te si tento protokol a srovnejte ho s níže uvedeným textem.

  1. Celková podoba protokolu

    Protokol je záznamem experimentálního zkoumání fyzikálního jevu, jehož součástí je i srovnání výsledků s předpověďmi. Protokol musí být jasně, stručně a přehledně napsaný, aby se v něm mohl čtenář snadno a rychle orientovat. Odtud plyne, že jednotlivé části by se mezi sebou neměly míchat. V záznamu měření nemá co dělat diskuse výsledků či upřesňování teorie, podobně v teorii konkrétní hodnoty, při kterých se měří.

    Protokol se skládá z několika částí, z nichž každá má svůj pevně daný význam:

    • Hlavička
    • Pracovní úkol - body přesně specifikující, co se má měřit.
    • Teorie - zpravidla se skládá ze seznamu potřebných pomůcek, pracovního postupu a z teoretického úvodu, kde je popsána teorie využívaná v dané metodě (jasné a stručné předpovědi, jaké budou výsledky měření, základ použité metody).
    • Výsledky měření - změřené hodnoty (tabulky), z nich spočítané výsledky (grafy, hodnota měřené veličiny, koeficienty lineární regrese apod.) a chyby měření.
    • Diskuse - srovnání výsledků měření a teoretických předpovědí, popř. nápady a doporučení, co a jak lépe změřit, jak modifikovat teoretickou předpověď, aby co nejlépe vystihovala měřený experiment.
    • Závěr - shrnutí, co měření potvrdilo či vyvrátilo.

    Co se týče grafické podoby protokolu, stačí přehledné psaní rukou (pozor na škrtance) a kreslení obrázků (pravítko,šablona). Grafy zásadně na milimetrový papír, nebo na počítači ve vhodném programu. Jestli píšete protokol na psacím stroji či na počítači je to váš problém. Není to vyžadováno!

     

  2. Jednotlivé části protokolu
    1. Hlavička
      Každý správný protokol by měl mít i jistou grafickou formu. K tomu je dobré dodržet určitou „štábní kulturu”, ke které hlavička bezesporu patří. Pokud není striktně dáno, jak má hlavička vypadat, lidové tvořivosti se meze nekladou. Přesto by hlavička měla především obsahovat základní údaje, jako jméno (studenta i laboratorního cvičení), datum apod. Tabulka je příkladem, jak by hlavička protokolu mohla vypadat.

      Laboratorní cvičení z fyziky č. 5
      Jméno: Jan Novák Školní rok: 2005/06
      Třída: Sp. D Naměřeno: 30. 2. 2005
      Téma: Měření gravitačního zrychlení metodou houby vržené z okna

    2. Pracovní úkol
      Tato část možná vypadá jako více méně formální záležitost. Nicméně její přítomnost je nutná, neboť přesně specifikuje, co je účelem celého měření. Úkolem měření (potažmo protokolu) je splnit úkoly vymezené právě zde. Má-li pracovní úkol pět bodů, musí obsahovat měření, diskuse a závěr pětici odpovědí na tyto body.

    3. Teorie
      Zatímco pracovní úkol specifikuje, co máme změřit, teorie jasně říká, jak máme měřit a co má vyjít. Nic méně a nic více. Na druhou stranu by měla teorie (resp. celý protokol) obsahovat vše potřebné, co potřebuje kdokoliv fyzikálně dostatečně zdatný k tomu, aby byl schopen celé měření podle protokolu pochopit či snad zopakovat. Nemá tedy např. smysl uvádět odvození vztahů tak, jak je tomu v učebnici. Stačí se odkázat na příslušnou stránku v učebnici či skriptech (třeba i proto, že čtenář může dojít k závěru, že je v nějakém vztahu chyba, a má tak možnost rychle si to ověřit). Je však nutno chápat smysl uvedených vztahů a závěrů z nich plynoucích.

      V teorii musí být:
      • Vztahy, z nichž se počítají výsledky měření. Zde je nutné stručně uvést význam každého písmenka ve vzorci.
      • Je-li úkolem změřte závislost A na B, v teorii musí být např. podle vztahu (X) je předpovídaná závislost A na B konstantní. A dost.
      • Schémata. Toto se týká především praktika z elektřiny. Používáme-li k měření elektrický obvod, musí být schématicky v teorii zakreslen.

      V teorii nemá co dělat:
      • Odvozování vzorců. K čemu nějaké vztahy, když s nimi pak nepočítáte?
      • Zbytečné obrázky a schémata jednotlivých přístrojů.
      • Zbytečné zdůvodňování, jak má co vyjít. Pokud s teorií souhlasíte, stačí uvést např. viz [1], str. 183-185.

    4. Výsledky měření
      Obsahem tohoto bodu protokolu je pouze přehledně uvést naměřené hodnoty a z nich spočítané hodnoty hledaných veličin či jejich závislosti. Diskuse výsledků, uvádění či upravování vzorců z teorie tu nemá co dělat.

      Počítáte-li chyby, nemusíte uvádět odvozování těchto vzorců, stačí uvést použitý vztah. Nejen opravujícímu je jasné, že např. při součinu veličin se sčítá chyba relativní; tento fakt lze „odbít” odkazem na příslušnou literaturu. Stejně tak počítáte-li koeficienty lineární regrese, uveďte pouze její výsledky. Lineární regresi každý fyzik zná.

      Nedílnou součástí výsledků je grafický výstup. Na milimetrovém papíře vynesené body závislosti a jimi proložená křivka rukou dle křivítka je naprosto postačující. Jestli užijete programy typu Excel, je to opět váš problém. Není to požadováno. Samozřejmě jsou případy, kdy je počítačové zpracovávání dat o mnoho rychlejší než ruční, musíte však s příslušnými programy umět zacházet. Pozor na správné popisy os!

    5. Diskuse
      Tato část protokolu srovnává závěry teorie s výsledky měření. Pokud výsledky souhlasí, stačí to jednou větou „odbít” a nemusíte se tím zabývat. Pokud výsledky nesouhlasí, je třeba příčinu tohoto stavu nalézt. Vzhledem k tomu, že nelze očekávat, že by milionkrát změřený experiment najednou vyvrátil teoretické základy příslušné partie fyziky, musí být chyba v aplikaci této teorie na příslušnou experimentální aparaturu. Po nalezení příčin nesouladu se pokuste modifikovat teorii tak, aby zohledňovala příslušná zanedbání (např. odpor ampérmetru) a poté opět srovnejte výsledky. Rozhodně nemá cenu psát vyšlo to jinak, protože foukal vítr. Pokud je zohlednění nějakého podstatného vlivu na aparaturu příliš náročné, tak to stručně přiznejte. Vysvětlení pak ale zůstává v podobě neověřených domněnek, jeho hodnota je malá.

    6. Závěr
      Shrnuje výsledky diskuse. Jasně a stručně, po bodech z pracovního úkolu. Např. uveďme bod souhlasící a nesouhlasící s teorií:
      1. Námi změřená hodnota měrného odporu drátu (… ± …) Ω.m-1 souhlasí s údajem udaným výrobcem v rámci experimentálních chyb.
      2. Voltampérová charakteristika vakuové diody vychází v souladu se vztahem (X) v propustné části charakteristiky. Rovněž v závěrné části splňuje teoretickou předpověď. Bohužel tyto dvě závislosti na sebe nenavazují pro nulovou hodnotu napětí (viz graf č.Y). Je to způsobeno zanedbáním odporu ampérmetru v obou částech charakteristiky.

      Pokud přijdete během měření na cokoliv podnětného, co je ku prospěchu věci, uveďte to v diskusi popřípadě v závěru. Právě zde je prostor pro samostatnou tvůrčí činnost. Pokud se ale jedná o složitější věci, doporučuji to nejprve konzultovat s příslušným vyučujícím. Ne vše, co vymyslíme, musí být správně.

       

  3. Jazyk protokolu

    Nejčastější chybou protokolu nejsou ani tak špatně spočítané chyby měření, nepopsané grafy či špatné fyzikální vzorce, nýbrž to, že věty jsou příliš složité, vyskytují se gramatické a stylistické chyby. Následkem tohoto stavu je, že opravující vůbec nepochopí smysl některých vět a považuje je za bláboly, že některé věty prostě odmítne číst pro jejich odpudivé hrubky.

    Uveďme nejčastější chyby, jichž je potřeba se vyvarovat:

    • Dlouhé a komplikované věty - každý fakt se přece dá jasně, přesně a stručně zformulovat.
    • Sáhodlouhé popisy - kroky, které jsou čtenáři zřejmé, není třeba uvádět. Komplikované vztahy mezi větami pochopení příliš nenapomohou.
    • „Parazitující slovíčka” - poznáte je snadno, jejich vypuštěním se faktický obsah věty nezmění (z našeho příkladu vůbec ale, vlastně, takový, ještě, nám ...)
    • Gramatické chyby - přečtěte si po sobě pozorně, co jste napsali.
    • Fráze a zbytečné věty - nemají v protokolu co dělat. (Např. Měření se mi velice líbilo...)

    Vědecký jazyk má nástroje k tomu, jak text co nejvíce zpřehlednit a zesrozumitelnit:

    • Odkazy na vzorce, grafy, literaturu - místo opisu graf uvedený na předcházející stránce graf očíslujte a odkažte se na jeho číslo: graf č.Y.
    • Výčty, odrážky - věty, u nichž sloveso nemá významovou roli a které obsahují souřadně spojené členy, stačí změnit na řadu bodů přehledně sepsaných pod sebe.
    • Číslování podle bodů uvedených v pracovním úkolu - snadná orientace.

    Jak si zkontrolovat, že je protokol správně sepsán? Dejte protokol přečíst kamarádovi. Jednak dvě oči - více pozornosti (gramatické chyby), může nad nějakým odstavcem dumat delší dobu a stejně jej nepochopí (společně pak můžete věty přeformulovat), nevyzná se snadno a rychle v textu (nepřehledně sepsáno) a nakonec může odhalit i nějakou chybu v samotné fyzice.

Zkuste, přátelé, bráti praktika alespoň tak vážně jako Vaši budoucí kariéru završenou (když ničím jiným tak) měsíční výplatou. Dělat si legraci z protokolů je možné, svědčí to ale jen a jen o malé dospělosti takových "autorů". Každá práce a činnost má svá pravidla a jejich ignorování k ničemu pozitivnímu nevede.

zdroj: původní text „kdesi na Internetu”, pak úprava FyzKab

 


free counters
od 26.9.2012

(version: 16.06_2), Last modified: 26.06.2016